Albánie – na návštěvě v zemi orlů

Albánie – na návštěvě v zemi orlů

Albánie rozkládající se na jihozápadě Balkánského poloostrova, byla téměř vždy nejchudší zemí evropského kontinentu. Turisté se sem nikdy nehrnuli, přitom jde o zemi plnou nezapomenutelných scenérií, přírodních a kulturních pokladů. V posledních letech se však situace začala měnit a tento okouzlující stát se pomalu otevírá světu.

Albánie je hornatou balkánskou zemí ležící na pobřeží Jaderského a Jónského moře. Zaujímá plochu 28 748 km2 a sousedními státy jsou Makedonie, Černá Hora, Kosovo a Řecko. Území Albánie bylo po dlouhá staletí, přesněji od roku 167 před Kristem až do roku 1912, pod cizí nadvládou. Nacházely se na ní řecké kolonie, později spadala pod Byzantskou říši, až se nakonec dostala do područí Osmanské říše. Osmanům se v letech 1443 až 1468 úspěšně postavil národní hrdina Skanderbeg, kterému se podařilo sjednotit albánské kmeny. V roce 1912 byla v Albánii vyhlášena nezávislost a o třicet let později vznikla lidová republika Albánie.

Foto: Kruja   Autor: Deepphoto

Po druhé světové válce se k moci dostala komunistická strana v čele s Enverem Hodžou, který způsobil, že se země v letech 1946 až 1985 dostala do absolutní izolace od okolního světa. Za jeho stalinistického režimu byly v zemi vystavěny statisíce bunkrů, které ji měly ochránit před nepřáteli zvenčí. Po Hodžově smrti v roce 1985 došlo k úplnému zhroucení státního systému. Až koncem 80. let minulého století se Albánie začala postupně vzpamatovávat z dlouholetého útlumu. Ani v následujících letech však nebyl v zemi klid, sužovaly ji občanské nepokoje, které mnohdy hraničily až s anarchií. O bezpečnost v zemi se staraly jednotky NATO. V rámci vyspělé Evropy jde dnes stále o rozvojovou zemi s převahou muslimského obyvatelstva, které mnohdy žije na hranici chudoby nebo má velmi nízkou životní úroveň.

Právě chudoba, špatná bezpečnostní situace a izolovanost způsobila, že do Albánie jezdili opravdu jen odvážlivci. Za posledních 10 let se bezpečnostní situace výrazně zlepšila a v současnosti je na evropské úrovni, proto některé cestovní kanceláře již podnikají zájezdy do této bohem zapomenuté země. Velká města, hlavní trasy i turisticky navštěvované oblasti jsou bezpečné – i v noci. Přesto je dobré na určitých místech dbát zvýšené opatrnosti, zvláště pokud jde o pohyb v blízkosti kosovsko-albánské hranice. Během konfliktu v letech 1998 až 1999 došlo k zaminování oblasti a mnoho min nebylo do dnešní doby odstraněno. Doporučuje se proto účastnit se organizovaných zájezdů a nevydávat se do země na vlastní pěst, zvláště pak do odlehlých oblastí. Pokud tak přesto učiníte, vždy o plánované trase a časovém harmonogramu informujte konzulární úsek Velvyslanectví ČR v Tiraně.

Foto: Tirana    Autor: predragbubalo

Albánie je oblastí seizmicky poměrně aktivní, jedno z velkých zemětřesení zasáhlo zemi v roce 1979. Podnebí je suché, s malým výskytem srážek a teploty v letním období dosahují až na 40 stupňů Celsia. Z hlediska cestovního ruchu je Albánie prozatím minimálně dotčenou destinací, která má ovšem rozhodně co nabídnout. Především dobrodružněji založení návštěvníci jsou okouzleni krásou zdejších hor, pobřežím, ale také četnými historickými městy, v nichž se bez problémů snoubí islám s pravoslavným i katolickým křesťanstvím. Ve městech se téměř na každém kroku tyčí mešity, minarety, pravoslavné monastýry a ničím výjimečným nejsou ani pozůstatky římských staveb. Turistický potenciál „země orlů“, jak se Albánii také říká, je bezesporu vysoký a země je v tomto ohledu velmi perspektivní.

Albánie je hornatý stát, zejména na severu, východě i jihu země najdeme divoká a rozeklaná pohoří. Celá třetina území leží ve výšce nad 1000 metrů nad mořem. Nejvýznamnějším pohořím jsou Albánské Alpy patřící do Dinárské soustavy, kde se nachází pohoří Prokletije a masív Korab se stejnojmenným vrcholem vysokým 2764 metrů nad mořem, který je nejvyšší horou celé Albánie. Na jihu se zvedá pohoří Pindos. Hory porůstá bohatá vegetace, téměř třetina území je zalesněná. Úzký pás nížin se táhne pouze podél cca 500 kilometrů dlouhého pobřeží Jaderského a Jónského moře. Můžete zde objevit odlehlé a turisty doposud neobjevené panenské pláže. Mnohé z albánských pláží byly ve velmi špatném stavu, Albánie se však snaží zlepšit jejich kvalitu, aby byly pro turisty přitažlivé. Podél pobřeží je také snaha vytvořit vhodné turistické základny a zajistit tak lepší podmínky pro pobyt a využívání volného času návštěvníků. Mezi nejvýznamnější turistická střediska patří okolí Drače a riviéra táhnoucí se mezi Vlorou a Sarandou. Pomalu vznikají nové ubytovací kapacity, které již nabízí požadovanou vybavenost.

Díky své poloze i panenské přírodě, vítá Albánie každoročně stále větší počty turistů ze zahraničí. Pobyt v Albánii potěší zejména ty, kdo touží po dobrodružné dovolené v krásné a nedotčené přírodě. Pokud se také chystáte tuto rozmanitou zemi na jihovýchodě Evropy navštívit, měli byste vědět, která místa na svých cestách rozhodně nevynechat:

Tirana

Metropole Tirana není sice přehlídkou toho nejlepšího, co může Albánie nabídnout, přesto stojí za návštěvu. Mezi starou zástavbou a komunistickými paneláky objevíte budovy pocházející z meziválečného období, které mají nádech Itálie. V centru města stojí několik historických památek, mezi nimiž vyniká mešita tyčící se u ústředního Skanderbegova náměstí. V blízkosti mešity z 18. století se nachází hodinová věž. Koho zajímá historie, měl by si zajít prohlédnout Národní historické nebo Archeologické muzeum.

Foto: Tirana    Autor: predragbubalo

Korcë

Jako Paříž Albánie bývá nazýváno město Korcë, jehož historie sahá do 14. století. V dřívějších dobách bylo významným kulturním, obchodním, politickým a společenským centrem země. Během 1. světové války bylo okupováno Francií a dokonce také vyhlášeno autonomní republikou. Právě z období francouzské okupace pochází většina budov, vil a bulvárů v Korcë.

Voskopojë

Malebná vesnice Voskopojë byla ještě na počátku 18. století největším městem Balkánu – žilo v ní 35 tisíc obyvatel. Šlo o kosmopolitní centrum oblasti, kde se vydávaly noviny a kde sídlila akademie umění, v níž se umělci učili vytvářet fresky a ikony. V minulosti se Voskopojë pyšnilo 24 pravoslavnými kostely, z nichž některé jsou ozdobou vesnice dodnes.

NP Bredhi Drenovës

Tento národní park byl vyhlášen v roce 1966 na ploše 1386 hektarů. Ochraňuje rozsáhlé jedlovo-bukové lesy, tvořené jedlemi kefalonskými, borovicemi černými, tisy a cesmínami. Zajímavé jsou také útvary, které se vytvořily ze slepenců a prachovců, proto se parku mnohdy říká zkamenělý „Jurský park“. I přes těžkou dostupnost je park v současnosti ohrožován bezohlednou těžbou dřeva.

NP Divjakes

Na pobřeží Jaderského moře byl v roce 1956 na ploše 1250 hektarů vyhlášen Národní park Divjakes. Místní obyvatelé jej znají spíše pod názvem „laguna Karavastas“. Součástí parku jsou desítky ostrovů a poloostrůvků, ale také písečné duny a porosty borovice halepské. Samotná laguna je hluboká od 30 do 160 centimetrů a je oblíbeným hnízdištěm pelikánů, hadů i želv.

Gjirokastër

Jako město bílých střech bývá označován Gjirokastër ležící na jihu země, kde žije okolo 22 tisíc obyvatel. Město se rozkládá na svazích kopce, kterému dominuje mohutná středověká pevnost, v níž v současnosti sídlí Historické muzeum. Gjirokastër je rodištěm diktátora Envera Hodži a v jeho rodném domě dnes můžete navštívit Etnografické muzeum.  V blízkosti města je možné navštívit přírodní zajímavost nazývanou Modré oko (Syri i Kaltër), což je kruhové jezírko mající jedinečnou modrou barvu.

Jezera

Na hranicích Albánie s Makedonií a Černou Horou se rozkládá několik velkých jezer. Skadarské jezero s rozlohou 370 km2 je největším jezerem na Balkánském poloostrově. Kaskádovitě k němu klesá vápencové pohoří Albánské Alpy a zajímavostí je, že u něj poměrně často dochází k jinak ojedinělému jevu zvanému fata morgana. U jižního cípu jezera se rozrostlo město Skadar ukrývající mohutnou pevnost Rozafa nad soutokem řek Driny, Kiru a Buny.

Foto: Ohridské jezero   Autor: Quinn Dombrowski

Dalším jezerem je Ohridské jezero s rozlohou 349 km2 a maximální hloubkou 286 metrů. Hladina jezera se nachází v nadmořské výšce 695 metrů a jeho stáří se odhaduje na 2 až 4 miliony let. Jezero je napájeno podzemními krasovými prameny a odvodňováno řekou Černý Drin. Je významným rezervoárem pitné vody. Posledním velkým jezerem je Prespanské jezero rozkládající se na ploše 285 km2, které má maximální hloubku 54 metrů. Leží v tektonické sníženině, v nadmořské výšce 853 metrů a podzemím odtéká do níže položeného Ohridského jezera.

Tomorri

Národní park Tomorri zaujímající území jižní Albánie o rozloze 3000 hektarů byl vyhlášen v roce 1956. Ochraňuje horské pásmo v nadmořských výškách od 800 do 2416 metrů nad mořem a jeho povrch byl poznamenán erozí vápencových hornin. Najdeme zde bohatou flóru i faunu. Mezi místní obyvatele patří například vlci, rysi, kočky divoké, šakali, orli a supi bělohlaví.

Butrint

Toto místo na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamili je obýváno již od prehistorických dob a byly na něm nalezeny spousty archeologicky cenných vykopávek. Rozkládalo se zde antické město Buthroton, které údajně založili potomci padlé Tróji. Vzkvétalo také v období řecké, římské a byzantské nadvlády. Dodnes je zde k vidění například amfiteátr z 3. století před Kristem, zbytky římských lázní, bazilika, baptisterium a ruiny centrální Akropole. Jde tak o jednu z nejvýznamnějších památek na albánském území, která je od roku 1992 zapsaná na listině světového kulturního dědictví UNESCO.

Foto: Saranda    Autor: qiv

Saranda

Nejvýznamnější albánské přístavní město, z nějž je možné se nejkratší cestou dostat do Řecka, konkrétně na ostrov Korfu. Novodobé vykopávky odhalily, že se zde v minulosti rozkládalo antické město. Atraktivní jsou rovněž ruiny kláštera Čtyřiceti mučedníků a stará turecká pevnost na pahorku Lëkurësi. Město Saranda je lemováno několika plážemi.

Durrës

Původně se na místě dnešního rušného přístavního města Durrës (česky Drač) rozkládalo antické město Dyrrachium. V letech 1914 – 1918 se Drač stal dokonce hlavním městem Albánie. Dodnes jsou zde patrné zbytky hradeb, velkého římského amfiteátru a lázní, stojí zde renovovaná mešita z počátku 16. století a na prohlídku zve Archeologické muzeum.

Foto: Kruja   Autor: Deepphoto

Kruja

Městečko Kruja situované na skalnatém kopci, bylo v minulosti významným centrem protitureckého odboje. K nejvýznamnějším památkám patří hrad rodiny Skanderbegů, jehož rozlehlé hradby obepínají celé město. Dále je zde k vidění památná svatyně muslimského řádu bektašů. V Kruji si přijdou na své milovníci nakupování, protože pod hradem se pravidelně koná bazar s nejrůznějším zbožím, který je ideálním místem pro nákup suvenýrů.

- jap -

Článek byl zobrazen 10 173 krát.